Tato stránka nebyla zkontrolována
Při spojování trojzvuků hledí se k tomu, aby se dostal společný tón jednomu a témuž hlasu. Uvaruje se tak chybných postupův, jakož jsou oktávy a kvinty, též se docílí tak jednoduchý a nenucený zpěv. Kdyby ale měl povstati šetřením toho pravidla zpěv jednotvárný, muselo by se od něho upustiti.
V poslednich dvou odstávkách předešlého příkladu jsou trojzvuky na d a na h pro správné vedení hlasů bez oktávy a byl první trojzvuk ve všech případech v oktávové poloze; v tercové poloze by vyhlížela spojení ta takto:
a v kvintové zase takto:
Následující příklad představuje trojzvuky, které se dají spojiti s tónickým mol-trojzvukem:
První i druhý z těchto trojzvuků může býti také v některé přeloze; ku př.
A. a) druhý v první přeloze:
