Stránka:Zvonař, Josef Leopold - Základy harmonie a zpěvu.pdf/45

Jiného významu jest malý trojzvuk; dýše jakousi skromností, měkkostí, neurčitostí a jako v mlhách zahaleností; má cosi zženštělého do sebe. Nesměřuje právě k žádnému jinému trojzvuku, ale kloní se rád k velkému. Zdá se býti cizincem toužícím po vlasti. V menším trojzvuku dosahují tyto vlastnosti vyššího stupně. Jakožto malý mohl býti tónikou, ale jako menší nikoliv. V časech předešlých hudební skladatelé nekončívali malým trojzvukem; vypouštěli raději jeho tercii aneb položili místo něho určitý velký trojzvuk. Zmenšený trojzvuk na IV. zvýšeném stupni v mol-škále má něco cizího do sebe, a jest co sextakord zevšednělý. Nemá tolik určitosti jako předešlé trojzvuky. Přítulnost jakási a zakrsalost jsou jeho hlavním znakem.

Jinak poněkud než pratrojzvuky dojímají jejich přelohy. První přeloha, sextakord, nemá již tolik určitosti, plnosti a vydatnosti jako původní trojzvuk. Druhá přeloha, kvartsextakord, jest ještě méně určitá a plná. Ani první ani druhou přelohou velkého neb malého trojzvuku nedá se dobře ukončiti.

Jako přelohy mají i polohy trojzvuku svůj vlastní více méně určitý význam. Trojzvuk v kvintové poloze vyznačuje jakési dlení mezi oblohou a zemí a jakousi neprobuzenost z prvotního stavu; v tercové poloze jeví touhu, probuzenost, neukončenost a jakési nazírání do prostoru všehomíra; v oktávové poloze vyznačuje ukončenost a okrouhlost. Poněvadž má tedy každý interval trojzvuku, leží-li ve vrchním hlase, jiný význam; rozumí se samo od sebe, že význam ten sesílí se, zdvojí-li se dotyčný interval.

2. Spojování trojzvuků.

Spojování trojzvuků zakládá se na jich příbuznosti. Příbuznost jejich závisí pak od tónů, ježto mají dva trojzvuky společné, aneb že dva trojzvuky náležejí aneb mohou náležeti jedné a též tónině. S každým tónickým trojzvukem, budiž on velký nebo malý, spojeny jsou trojzvuky na obou vládnicích, na souběžnici a na střednici, pak na střídavnici a na VII stupni. S oběma vládnicema má po jednom, se souběžnicí a střednicí po dvou společných tónech; s trojzvuky na střídavnici a na VII stupni nemá ale žádného společného tónu; ku př.^{[red 1]}

1. V př. 50 v druhém taktu je v použité předloze ručně opravena římská IV na římskou V.