prvním půltónem, pak se lehce vysvětlí ty tóny, které v tónině se naskytuji, ačkoli v obyčejné stupnici její nepřicházejí, a nebude třeba přijímati je za nahodilé aneb vypůjčené.
Než i z krasovědeckého stanoviska dají se tyto stupnice odůvodniti. Zkoumejme obyčejnou diatonickou dur-stupnici. Začíná celým tónem, a opakuje ten postup ještě jednou. Těmito dvěma kroky se vzbudila představa síly, mužnosti, ráznosti a jakéhosi vědomí. Predstava ta ale zaniká hned příštím krokem k půltónu, po kterém na novo začne zmáhání se, kteréž zase ochabuje nastoupeným půltónem druhým. Není zde obrazu zmáhání se a ochabování, a tudíž i nestálosti? Jak dobře ale dá se vyjádřití stálost a zmužilost stupnicí, ve které se přeloží půltón na pozdější stupeň! A jak trefně dá se vyjádřiti nesmělé, ostýchavé vystoupení, které v dalším pokračováni mizí a v smělost přejde, stupnicí s půltónem od I k II stupni: c, des, es, atd.! Rovněž tak mají i ostatní stupnice svůj význam, který dobře pochopen a šťastně použit, s dobrým výsledkem se nemine.
Stupnice se zvětšenou sekondou jsou rovněž tak charakteristické jako možné, ovšem ale ještě málo užívané. V Lisztových skladbách se potkáváme s pokusy o jich uvedení. V mezích oktávy ku př. C—c nalézají se čtyry zvětšené sekondy; jsou to: C dis, es fis, jes as, a his = c. Že však, jak viděti z chromaticko-enharmonické stupnice, se berou tóny dis es, fis jes, his c za jedny a tyž, obsahovala by tato stupnice jen pět rozličných stupňů, a byla by chudou i bez rozmanitosti. Aby se tedy stupnice s podnětem zvětšené sekondy učinila rozmanitější, třeba bude, abychom k tomu cíli použili půltónů i celých tónů, a položili je střídavě mezi postupy do zvětšené sekondy.
Ryzou stupnici, t. j. takovou, kteráby se skládala jen z jednoho motivu, nemohli jsme bez toho složiti ani z chromatických ani z diatonických půltónů ani z celých tónů. Ve všech těchto případech jsme musili střídati chromatické jakož i celé tóny s diatonickými. Poněvadž ale jsou tóny dis es, fis jes, his c, jedny a tyž, proto bude moci obsahovati stupnice s podnětem zvětšené sekondy vůbec jen dva postupy do zvětšené sekondy, které pak docela postačuji, aby jí vtiskly ráz motivu z půldruhého tónu. Budou se pak moci položiti tyto charakteristické postupy nejprvé od I k II a. od V k VI stupni, na př.
