Diatonická i chromatická stupnice rozvrhuje se na dva způsoby, a sice v tvrdou a měkkou čili dur a mol stupnici.
Rozdíl mezi diatonickou tvrdou a diatonickou měkkou stupnicí záleží v tom: že připadají půltóny v měkké stupnici na jiné stupně než v tvrdé; v této leží totiž od III k IV a od VII k VIII, v oné pak od II k III, a od V k VI stupni. Poloha těchto půltónů přináší s sebou to, že mé tvrdé stupnice velkou tercii a velkou sextu; měkká pak malou tercii a malou sextu.
Mezi chromatickou tvrdou a chromatickou měkkou stupnici jest tentýž rozdíl, a mimo ten ještě jiný: že totiž vystupuje první do zvýšených, druhá pak do snížených tónů. Tak jde chromatická tvrdá stupnice:
chromatická měkká stupnice pak:
Poznamenání. Jak dalece mi povědomo, nečiní se v žádné hudební theorii zmínka o chromatické dur a mol stupnici. Podotýkává se při tom předmětu pouze to, že postupuje chromatická stupnice ve zvýšených a sestupuje v snížených tónech. Poněvadž se takto možnost chromatické mol-stupnice theoreticky nepřipouští, kteráž prakticky předce možná jest, ano se i vykonává: proto nerozmýšlel jsem se rozvrhnouti chromatickou stupnicí v tvrdou a měkkou, a přijmouti pro první co charakteristické tóny velkou tercii a velkou sextu, pro druhou pak malou tercii a malou sextu. Že nejsou obě jedno a totéž, vysvítá předně z toho, že se v první nalezá jen jedna tercie a sice velká; v druhé pak že přicházejí dvě tercie, a sice první malá a druhá velká. Poněvadž ale se zde ozývá malá tercie před velkou, jest takto pocit moltónu vzbuzen, a sluch přijímá následující velkou tercii jen co zvýšení předešlé, Že jsou obě rozdílné, vysvítá za druhé i z toho, že žádá každá jiného harmonisovánl.
Mimo diatonické s chromatické stupnice jest ještě stupnice chromaticko-enharmonická. Ta jest jakési spojení chromatické tvrdé a chromatické měkké stupnice; vyhlíží takto:
Noty obloučkem spojené znamenají tóny, které, ačkoli jest mezi nimi rozdíl o tak zvané hudební komma, béře praktická hudba za
