Diatonická jest tehdáž řada tónů, když v ní přichází jen samé celé tóny a velké půltóny, aneb motiv celého tónu a velkého půltónu; ku př.
![\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"16. "} {\relative d'' {d8([ e) f( g)] a([ b) c( d)]} \bar "||"}](http://upload.wikimedia.org/score/0/d/0d58q0xysto539i4vifd3vshnq4xu8v/0d58q0xy.png)
Čistě chromatické řady tónů není, protože nemohou po sobě následovati dva chromatické tóny. Tento příklad:
představuje dva chromatické postupy, které jimi jsou ale jen, na papíře, poněvadž v praktickém provedení se přijímá cisis za d; d jest ale k cis velký půltón. Chromatická řada jest z té příčiny tedy smišenina chromatických a velkých půltónů, ve kteréž ale velký půltón na sebe béře podobu chromatického. Rovněž tak není žádné řady tónů samých velikých půltónů, protože nemohou taktéž dva po sobě následovati. Příklad:
představuje dva veliké půltóny tolikéž jen v písmě. V praktickém vyvedení se přijímá eses za jednostejné s d; to jest ale k předešlému des chromatický půltón. I taková řada tónů jest smíšenina chromatických a velkých půltónů.
Nejdelší diatonická řada tónů může sestavena býti ze šesti tónů; ku. př.
Další postup do celého tónu by vedl k his, které splývé v jedno, s tónem c.
Že zvětšená sekonda vyvedena jest z celého tónu a činí některému základnímu tónu druhý stupeň: proto může i ta za motiv k skládání řad tónů se vzíti. Ovšem že zde narazíme na tutéž překážku, na kterouž jsme narazili, když jsme řady z chromatického a velkého půltónu jakož i z celého tónu. Abychom takové řady předce docílili, jsme nuceni střídati i zde zvětšenou sekondu buď s celým buď s půltónm na př.:
Stupnice (škála) jest jistá upravená a ukončená řada tónů, jistým tónem počínající a týmž tónem avšak ve vyšší oktávě končíčí. Stupnice jest diatonická a crhomatická. Diatonická sestává z osmi stupňů, a obsahuje pět celých tónů a dva velké půltóny. Chromatická stupnice pak skládá se ze samých malých a velkých půltónů, kteréž leží v mezích oktávy.
