Stránka:Zvonař, Josef Leopold - Základy harmonie a zpěvu.pdf/29

šeným. Poněvadž ale se nazývá akord podlé vynikajícího v něm tónu, povstal takto mezi věci a jejím jmenem spor, kterýž se odstraní, přijme-li se výraz „menší“ kvinta pro interval, a pro akord, který tuto kvintu obsahuje, „menší“ trojzvuk. Výraz „menší“ trojzvuk ponechejž se podobným akordům, jako jsou na př. dis fis as, aneb dis f as.

8. Motivy čí podněty, řady tónů a stupnice

Motiv jest spojení dvou neb několika tónů; podobáť se slovu v řeči, a jako toto přináší i on s sebou jistou představu a jest podnětem dálšího představy té šíření; ku př:

jest motiv, z něhož vyvedl Beethoven jednu ze svých senát pro piano;

jest skromný motiv, na němž založil Mozart svou d—mol symfonii. Každý motiv podněcuje tvornou mysl hudebnickou, protož i podnětem hudebním sluje.

Každý ze svrchu uvedených intervalů může býti podnětem jisté hudební myšlenky, s kterouž i ráz svůj sděluje. Vezme-li se na př. některý malý interval za podnět, příčiní se celé myšlence cosi nesmělého, skromného, klidného, plouživého; je-li ale volen některý větší, nabude celá myšlenka cosi jarého, vykročilého, jistého, sebevědomého a úsilného. Rozumí se ovšem samo sebou, že nebývá při té neb oné myšlence uživáno jednoho jen motivu, nýbrž že se podněty pro rozmanitost střídají; což se i dosti rychle stává. Ale čím důsledněji nějaký motiv proveden bývá, tím větší jednoty hudební skladba nabývá.

Nejjednodušší motivy jsou:

1. postup od jistého tónu k nejbližšímu chromatickému půltónu;
2. k nejbližšímu velkému půltónu;
3. k nejbližšímu celému tónu, a
4. k zvýšenému celému tónu, t. j. do zvětšené sekondy.

Všecky tyto jednoduché podněty slouží nejprve k skládání řad tónů a stupnic.

Řadou tónů vyrozumívá se vůbec stupňové od tónu k tónu pokračování. Řady tónů jsou buď chromatické, buď diatonické. Chromatická řada tónů jest tenkráte, když přichází v ní chromatické a

velké půltóny, aneb když v ní vládne motiv chromatického a velkého půltónu; ku př.