Velkých tercií a malých sext, při nichž hlasy jen o půl tónu postupují, netýká se ta zápověď. Jak byl u starých postup dvou hlasů ve dvou velkých terciích v nenávisti, o tom svědčí název, jímž jej podařili. Zvaliť jej ďasem v hudbě (diabolus in musica).
Avšak nad to nade všecko nalézá se v mistrovských skladbách starých i nových dosti příkladů, kde kráčí dva hlasy ve velkých terciích, které sluchu nikterak neuráží.
K chybným postupům počíta se také příčnost. Ta se naskytuje mezi dvěma hlasy opět za příčinou nejapného a nepřirozeného vedení hlasů a sice tenkráte, když přichází zvýšení neb snížení tónu v jednom z obou hlasů, a zvýšení neb snížení to když se položí do jiného hlasu než do toho, ve kterém ležel pratón; ku př.
V příkladě tomto činí c ve vrchním a cis ve spodním hlase, jakož i a v prostředním a as ve vrchním hlase příčnost. Příčnost časem zle působí; jsou ale také příčnosti, které nejsou nikoli nápadné, ano spíše cosi poetického do sebe mají. I zde jest skladatel odkázán na vlastní cit a soud. Dobré vedení hlasů a vyšší účel, než právě šetření pravidel mluvnice hudební, omlouvá jako jiné záhadné případy i příčnost.
5. Akordy co sloupy melodií. Konsosance a dissonance. Volné a nevolné tóny. Smíření
Rozumí se samo sebou, že se musí melodie ve vícehlasné skladbě k sobě dobře hoditi, t. že musí souhlasiti. Souhlasí a hodí se k sobě, když se setkávají v takových souzvucích neb v takových poměrech tónů, kde všecky tóny k sobě sluší a jeden druhý nevylučuje. Souzvuky takové se nazývají akordy. Ty jsou takořka pilíře, o něž se opírá klenba melodií, a považují se co základ stavby hudební. Skladba pro více samostatných hlasů podobá se vinným keřům. Akordy jsou pně; melodie révy na všecky strany se vinoucí. Jako tyto se proplétají rozmanitým způsobem, tu nad jiné vystupujíce, tam se zase ztrácejíce: tak též se proplétají melodie ve vícehlasné skladbě. Vícehlasná skladba poskytuje pravý obraz života.
Z toho ze všeho vyplývá, že nelze jinak, než pěstovati melodii a akordy současně.
Nemůže býti řeči o více melodíích, aby nebylo spolu řeči o akordech, jakož i na opak nemůže býti řeči o akordech, aby ne-
