Stránka:Zvonař, Josef Leopold - Základy harmonie a zpěvu.pdf/20

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

neb dechnutí silný a hrubý tón; mírným však a šetrným uhozením neb dechnutím vyvede se slabý a jemný tón.

Všech tónů, jichž se v hudbě vůbec užívá, jest, neohlížíme-li se na to, že může míti každý dle okolností dvě i tři jmena, bez mála sto; nejsou však všecky v každém hudebním nástroji obsaženy; některý má jich více, jiný méně: jeden má jen ty vyšší, druhý zase jen ty nižší. Jediné piano a varhany obsahují skoro všecky tyto tóny.

Celá řada tónů, kterou má jistý hudební nástroj, jmenuje se objem, diapason téhož nástroje.


2. Melodie. Akord. Harmonie. Interval

Tón sám o sobě nemá významu; toho teprv nabývá ve spojení s jinými tóny, kteréžto děje se dvojím způsobem, a sice: nástupmo či nastupováním, když se kráčí jaksi prostorně od jednoho tónu k druhému; a současmo či současněním tónů, totiž udá-li se jich více na jednou. Nástupným spojováním tónů povstává pěv, zpěv či melodie; současným pak souzvuk neboli akord. Spojí-li se více melodií a ty shodují-li se vespolek, povstane harmonie aneb libozvuk.

Porovnáme-li dva buď nástupmo aneb současmo po sobě jdoucí tóny, shledáme, že jsou více méně od sebe odlehlé, vzdálené. Tato odlehlost či vzdálenost dvou tónů od sebe nazývá se interval či prostor, a sice v prvním případě melodický, v druhém pak harmonický. Nejmenší melodický i harmonický interval, jehož se v praktické hudbě užívá, jest chromatický půltón, ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"1. "} {c''2 cis'' \bar "||" d'' des'' \bar "||"}

Půltón ten se pozná dle toho, že jest jeden neb druhý z obou těch tónů pouhé zvýšení nebo snížení předešlého, a že oba dva v notové soustavě jedno a totéž místo mají.

O něco větší interval než chromatický půltón, jest půltón diatonický; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"2. "} {\relative b' {b2 c \bar "||" e f \bar "||" gis, a \bar "||" d es \bar "||"}}

Při tom mají oba tóny nestejná místa v notovém systému, leží ale tak blízko podlé sebe, že jiný zvuk nemá mezi nimi místa.

Poznamenání. Chromatický půltón nazývá se také malým, diatonický pak velkým půltónem. Chromatický znamená tolik co barevný. Název ten pochází odtud, že dříve, než se zavedly křížky a bé pro změňování tónů, psávaly se změněné tóny červenou barvou. Diatonický znamená tolik co dvoutónový. Jmeno to sluší vlastně jen celému tónu, neboť se ze dvou menších tónů skládá. Užívá se ho ale o velkém půltónu proto, že leží v diatonické stupnici a