Obyčejný dosah každého hlasu vyměřuje a píše se v klíči jemu příslušném takto:
V nových časech píší se noty pro všecky hlasy, vyjmouc bas a baryton také v klíči J. Obyčejný dosah basu jest tedy od velikého J k jednou čárkovanému e; klíč basu jest F na čtvrté linii. Dosah tenoru jest od malého e k jednou čárkovanému j; klíč tohoto hlasu jest C na čtvrté linii. Alt má klíč C na třetí linii a dosahá dolů k malému a, a vzhůru k dvakrát čárkovanému d. Soprán má klíč C na první linii a dosahá dole k jednou čárkovanému e a nahoře k dvakrát čárkovanému a. Mezzosoprán dosahá dole c a na hoře j. Baryton obsahuje tóny od malého c do jednou čárkovaného f.
Na tomto obyčejném dosahu nemění nic okolnost, že mají některé hlasy o jeden neb několik tónů více do výšky neb do hloubky; Některý sopránový hlas dosahuje např. až k třikrát čárkovanému c a přes ně; některý tenor, taktéž jde o dva neb tři tóny výše, než jak obyčejný dosah ukazuje, jakož i naskytují se basové hlasy, které dosahují až k velikému c; než to jsou jen výjimky, které nemohou při ustanovení obyčejného dosahu hlasů pravidlem býti.
Povaha jednotlivých druhů hlasu jest rozličná; Soprán například jest živý, pohyblivý, svižný, křiklavý; alt jest vážný, dumavý, romantický, skromný a nesmělý. Tenor jest mužský soprán; libuje si v pěkných živých i citlivých zpěvech, jeví mladistvou bujarost a citů horování; bas jest vážný, usedlý a
přísný. Odtud pochází, že se mnohdy porovnávají hlasy s lidskými věky, s letorami aneb s ročními počasy.
2. Držení těla; Otvírání úst a dýchání při zpěvu.
Při zpěvu se má státi, tělo zpříma držeti, prsa volně vytýčiti a hlava o poznání na zad chýliti. Jazyk se musí v ústech
