Intressantnost vidí se vždy a všude v souhlasení mnohotvárných předmětův neboli představ jejich, řídíc se zákonem podobnosti a opačnosti. Podobáť se mnohobarevnému obrazu, majícímu rozmanité světlo i náležité stíny, ježto svou mnohotvárností a rozmanitostí baví smysl, zraku i mysli příjemně se dotýkají. Týmž pravidlem řídí se i tu duševná činnost, kteráž se vůbec vyjadřuje slovy: „rozmanitost baví“ (variatio delectat), a týmtéž půvabem vedeno bývá dítko nejen na pestrá, rozmanitým květem posetá luka, nýbrž i do zeleného háje, kde ptáček zpěvaček své melodie pěje, a na blízku zpěvné plečky si notují. Všecko co tu i tam vidí a slyší, v krásný lad v duši skládá, nový svět v mysli si vytvořuje a v půvabech krásy jeho se kochá; vidí, slyší v mysli své více, nežli očima a ušima přísně uznamenalo, nový duchovní život, zvýšená činnost v duši jeho se obráží. Obrazy nových věcí se mu na mysli urodily, nové věci v mysli zplodily. A právě tato stránka mysli lidské musí pozornost každého umělce, tudíž i hudebního skladatele na sebe obrátiti.
V mysli naší stávají se dle zákona podobnosti mnohé a rozličné změny a tolikéž rozmanitě nové tvary či způsoby představ, a v těch zakládají se nové poměry krásocitné. Tato činnost mysli jest naše fantazie či obrazotvornost, ježto nás nejen k rozmanitým a novým známostem a vědomostem přivodí, nýbrž za živý a hojný zdroj nových citů krásy vůbec se považuje. Mysl lidská jest tvorná či tvůrčí, v ní se nové věci malují, pěkné výmysly činí, a ty nejpůvodnější hudební skladby skládají. A kdožby sám na sobě neznamenal, že každé umění tvornou myslí jest podmíněno? že každý umělec, chce-li co krásného vytvořiti, musí míti mysl tvůrčí, jako ji měli na př. Mozart, Beethoven a j.? a že kdo umí pěkné věci vymýšleti, buď přírodu aneb jiné vzory napodobiti a vše v náležitý poměr podobnosti uvesti, ten že umělcem jest? I hudební talent v bohaté a sličné fantasii se zakládá. Odtud pochází, že jako v mysli slovo a celá mluva se rodí, taktéž umění v ní se tvoří a soud krasoumný, vkus sám dle toho se řídí, které představy, myšlénky a jak na mysli kolotaly, se rozkládaly a k sobě se sdružily, jaké obecné tvary či formy z nich a v nich se vytvořily a ustálily, dle nichž pak věci samy a jich napodobení se měří a buď se líbí nebo nelíbí.
Za tou příčinou znamenáme při rozličných lidech rozličný též vkus, rozdílný soud krasocitný neboli estetický, dle toho, jaké názory a jiné ostatní duševné dojmy na ně působily.
Krasoumný úsudek jednoho každého řídí se dle vzdělání jeho,
