Stránka:Zvonař, Josef Leopold - Základy harmonie a zpěvu.pdf/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

mžení, když se děje, viděti, a proto také nelze vypsati; aniž ti nejostrovtipnějěí zkoumatelé těla lidského nemohou s jistotou o tom všem pověděti. My se tím zde pověděným spokojíme. — Jisto jest, že bez nervu sluchového nelze slyšeti. Uši se mohou uřezati, bubínek se všemi kůstkami porušiti, a sluch ač slabý předce možný. U některých zvířat, na př. u raků nerv jen v bublince tekutinou naplněné rozložen jest, a zevní ucho, boltec jen u zvířat ssavých viděti; ptáci malou dutinkou, děrkou v hlavě na každé straně jednou mají uši naznačeny.

Něco si však předce musíme zvláště co hudebníci vysvětliti — to třesení nějaké pružné věci, jak asi vypadá, k čemu se podobá a co na něm založeno? — Vypadá otřásání to tak jako když se vodou hne, podobá se k jejím vlnám a ustanovuje rozdílnost zvuku. Každý se o tom všem i na vlastní oči může přesvědčiti.

Natáhni na př. žíni neb strunu a     b na prkenko, podlož ji něčím, kobylkou jako na houslích v místě c píď od a vzdáleném ac   b; cvrkneš-li na ní aneb táhneš-li smyčcem po ní, zatřese, zachvěje se celá, ale tak, že vlnky dělá, a sice tak veliké, jak je a od c vzdáleno, t. na píď dlouhé; tedy acdeb od a do c, od c do d, od d do e, od e do b, tak že se na té žíni neb struně čtyry sobě rovné vlnky ac, cd, de, eb udělají, v podobě obrazu 2. Praví se, že žíně aneb struna ta se chvěje, tetelí či kyvotá, t. že se vlnovitě pohybuje jako každé jiné pružné zvláště tenké těleso podobně podložené. Místa a, c, d, e, b se tedy nehýbají, jsou jako upevněna, žíně aneb struna v nich na uzly dána. O tom se jednoduše tak přesvědčíme, když malé papírky po celé žíní neb struně zavěsíme a po ní smyčcem jedeme; uvidíme, že všecky papírky spadnou až na ty, co jsou v místech a, c, d, e, b, ty zůstanou seděti; z čehož soudíme, že tam žádného hnutí nebylo. Podobně ukazuje se to na sklenné tabuli, když ji pískem posypáme a na okraji smyčcem táhneme. Uvidíme, že se písek na jistá místa sežene a tam pokojně usedne, aneb jak se také říká, v klidu zůstane. Místa tato nazývají se uzly kyvu či uzly záchvěje, dle jichžto množství rozdílnost zvuků a tónů se měří. Čím menší vlnky aneb čím více na př. na jisté struně klidných míst či uzlů záchvěje, tím vyšší tón z ní vyluzený; jakož i naopak čím větší vlnky aneb čím méně jich na pružném tělese nějakém, tím hlubší z něho vyvedený tón. Na pravidelných těch vlnitých pohybech založena, dle jich množství vyměřena a sesta-