Stránka:Zvonař, Josef Leopold - Základy harmonie a zpěvu.pdf/48

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Případů, kde by stály oba trojzvuky v druhé přeloze, jest po řídku. Staří theoretikové neschvalovali vůbec dvou druhých přeloh po sobě; poněvadž prý činí bas slabým. Obyčejné případy takovýchto postupů, které i v starých skladbách se nalezají, jsou tyto:


\new PianoStaff <<
 \set PianoStaff.instrumentName = #"61."
 \new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} \relative c'' {
  \clef treble
  \time 4/4
  <<{
  c1 b \bar "||" c f \bar "||" f e \bar "||" e d \bar "||"
  } \\ {
  <g, e> <g d> <g e> <c a> d c c b
  }>>
  }
 \new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"}  \relative g {
  \clef bass
  \time 4/4
  g1_"I" d_"V" g1_"I" c,_"IV" a'_"II"~ g_"I" g_"I" f_"VII"
  }
>>

Užitím přeloh nabude zpěv jednotlivých hlasů více plynnosti a ohebnosti, a docílí se vůbec více volnosti při vedení hlasů a tudíž i rozmanitosti.

Rovněž tak jako se daly spojiti s tónickým trojzvukem všecky ostatní trojzvuky tétéž tóniny, mohou se na opak spojiti tyto s oním, t. j. může se postoupiti z kteréhokoliv stupně k tónickému trojzvuku.

Jako tónický trojzvuk mají i trojzvuky na ostatních stupních škály své příbuzné, s nimiž takéž souvisí jedním neb dvěma tóny. Trojzvuk na II stupni na př. souvisí dvěma tóny s trojzvuky na VII a na IV, tónem s trojzvuky na V a na VI stupni; s trojzvuky na I a na III stupni nemá nižádného spojujícího tónu, ale dá se předce jimi spojiti, protože náleží oba jedné a též tónině. Pro snažší přehled uvodí se zde všecky trojzvuky, které jsou spříbuzněny s trojzvuky na III, IV, V, VI a VII stupni, čísly znamenané, a sice znamená velké číslo uprostřed stupeň, z kterého se vychází; menší čísla pod a nad ním znamenají trojzvuky, ježto mají s ním dva tóny společné; čísla po stranách ukazují trojzvuky s jedním společným tónem, s čísla nejspodnější pak udávají trojzvuky bez společného tónu:

V
VI III VII
I
II IV
VI
I IV VII
II
III V
VII
I V II
III
IV VI
I
II VI III
IV
V VII
II
III VII IV
V
VI I

Z příkladů až posud o spojování trojzvuků položených dají se vážiti následující praktická pravidla:

  1. Spojení dvou trojzvuků jest možné a přirozené, jsou-li základní tóny jejich k sobě v poměrech těchto: