POZNÁMKY
K str. 9. (B. str. 75) ŠEMUÉL IBN NAGDELA VÉVODA („nágíd“) Z GRANADY, státník, vojevůdce a mecenáš za panování krále Habusa, zanechal několik básní, mezi nimi i dva válečné zpěvy; dále parafráze některých biblických knih a spisy gramatické. Známější je však svým pojednáním o zvláštnostech talmudické logiky. „Mevó ha-Talmud“ (Úvod k talmudu). - Chvála vína je motiv značně oblíbený v hebrejské poesii Španělska. Gazel zde přeložený má v originálu rýmy; veháví, keéví, vehú - ví a pod.
K str. 10. (B. 107 sq) Vzácná ukázka středověkého „surrealismu“. ŠELÓMÓ BEN GABIROL, klasik, je autorem několika set básní, většinou melancholických nebo ironických
K str. 11. (B. 178) Je nejslavnější hebrejský básník. Napsal tisíce překrásných básní, nejen milostných, ale vůbec všech druhů. Některé z jeho duchovních zpěvů se staly součástí synagogální liturgie. (Např. „Zpěv Sijónský“.) - Arabsky napsal theologicko-filosofickou obhajobu, apologii, židovského náboženství „Kuzarí“ (Chazaři), jejíž rámcem je historická událost přestoupení knížete Bulana II. s jeho národem Chazarů k židovství (Krym, r. 730). JEHÚDÁ HALÉVÍ putoval do Svaté země a zemřel v Damašku, neznámo kdy. Povoláním byl lékař. - K slovům „zlato svých vlasů“: Barvení vlasů do zlatova či do ruda je starý zvyk orientálních krásek. - Některé básně Haléviho, Gabirola a jiných hebrejských básníků španělských byly přeloženy do němčiny. Nejzdařilejší jsou překlady od pražského básníka Seligmanna Hellera, spolužáka Nerudova.
K str. 12. (B. 150) MÓŠE IBN’ EZRA, klasik; své básně skládal bloudě světem zklamán odmítnutou láskou. Jeho ‚diván‘ (tak se nazývají sbírky orientálních básníků) obsahuje na 850 zpěvů. Část vyšla též anglicky.
K str. 13. (B. 208 sq) ABRAHAM IBN’ EZRA, víc než co básník proslavil se svým duchaplným komentářem k Pěti knihám Mojžíšovým, jehož se dovolává i Spinoza, a svými spisy matematickými a astronomickými. Cestoval v předním Orientě a ke konci života sídlil v Londýně. Báseň zde přeložená je pro něj opravdu příznačná. ABRAHAM IBN’ EZRA neměl smůlu jen za živa, ale i po smrti. Hebrejští čtenáři jeho spisy pomíjejí.
K str. 14. (B. 252) AL HARÍZÍ, poslední hebrejský klasik španělský, byl cestovatel jako předchozí. Ve své knize „Tahkemóní“ (asi tolik, co Škola životní moudrosti) popisuje - střídavě rýmovanou prózou a veršem - své cestovatelské zážitky a ostrými sarkasmy šlehá nešvary svého pokolení. - Druhá zde přeložená báseň náleží druhu milostných zpěvů zastoupenému v středověkém básnictví hebrejském nejinak, než na př. v okruhu perském nebo v arabském. Hrdinou není zde dívka, ale hoch. Domněnka, že tu jde jen o jakousi literární módu, přijatou mechanicky snad z antiky, a že básník opěvuje
