Stránka:Zpěvy zavržených.pdf/30

Již prošli branami, i zdi prolomili.
Spojili se v roty, v šiky se srazili.
Zpívali, výskali, na plen se těšili,
že prolijí krev lidí, jež se neprovinili.

Naši, pohotoví, druh druha povzbudili:
Až přepadnou jedny, aby je pobili,
buďte připraveni, abyste vy taktéž život položili,
v oběť Nejvyššímu slavně zasvětili!

Už v předvečer svátku k nám jsou zamířili.
Žida když zočili, hned se bo chopili.
K zradě víry jej přimět velmi se snažili;
vrahové proradní, nikoho neušetřili.

Synkové izraelští, útlí a nevinní, šíji nastavili trýzni a mučení.
A když je přemlouvali k svému učení,
odhodlaně děli: „Dokonejte dílo ničení!“
Tak zmírali, Bože, tví sluhové věrní!

Zajedno srdcem jsou prostí i vzdělaní;
pro slávu Nebes osudu odevzdáni.
Synové svými otci byli obětováni,
co oběť prvotin, hošíci milovaní.

Tak nejeden otec zabil svého syna;
nejedna matka - plod svého klína,
aby jich nestihla odpadlictví vina.
To je, jak Písmo praví, oběť dobrovolná, beránek nebo ovečka nevinná.

Padl starosta obce vážený,
padl rabín i jeho bratr i jeho syn jediný;
učenec to byl převzácný a dobročinný.
Oplakáván budiž on i jeho Pán, který takto činí!