Tato stránka byla ověřena
AL HARÍZÍ JEHÚDÁ BEN ŠELÓMÓ
(Španělsko 1165 - 1225)
Prala ona u studánky, prala roušku svého klína.
On jde mimo, hledá, touží, a hle, jeho Rozmarýna!
Přiskočil a zlíbal - roušku, ač jej sžírá touha jiná.
Tak se stává, že opilec polkne ocet místo vína.
Hoch jak srna! Jeho líce
co safíry září.
Dýky blesků jeho očí
mého štěstí žháři.
Rty má med! A zuby mramor,
kvetoucí sad tváří.
Ráj otvírá se očím mým
v tu krásu když se noří,
a při tom zmírám žádostí
a spaluji se v hoři.
A tak jen oči v ráji mám;
srdce - v pekle hoří.
