klonnost k vám. Přišla jeseň naší lásky. Milujte jinou. — Chápeš?“
„Chápu úplně pravdivost tvých slov,“ odpověděl Gompači, „chci se dle nich zachovati.“
„Tím lépe pro tebe!“ dodal Mubara. „Bude se ti zdáti nadsazováním, nemožností, ale je to ryzá pravda: chceš-li, aby Hotaru k tobě vzplála velkou vášní, buď nejen lhostejným, ale přímo ji urážej, jakýmkoli způsobem. Čím krvavější urážka, tím lépe!“ Gompači byl těmi slovy zaražen, ale Mubara nevšiml si toho a začal nyní o „Démantovém trysku“, o novinách ve městě, o dvorních slavnostech příštích dnů rozpravovati. Gompači poslouchal roztržitě a odcházel zamyšlen.
O několik dní později setkal se Gompači v zahradě z nenadání s krásnou Hotaru. Bylo to poprvé po nočním onom dobrodružství. Byla ve společnosti několika dam. Když jej spatřila, zbledla lehce. Gompači hleděl na ni nyvým zrakem. Krása její jej naprosto očarovala. Hotaru odpověděla na pohled jeho hrdým povznešením hlavy, a cos jako opovržení zalesklo se jí v oku. Šla kolem něho, jako by ho ani neviděla. Gompači se zapýřil. „Mubara radil mi dobře!“ pravil sám k sobě. „Proč hleděl jsem tak pokorně k ní vzhůru? Draze zaplatí mi tu svou hrdost!“
Zadumán bloudil zahradou a usedl konečně u krásného mostu pnoucího se graciósně přes úzkou říčku probíhající zahrady.
