ženého bílými tapetami, naproti vchodu visel velký obraz na hedbáví malovaný, v rámu z brokátu, před ním byla smaltovaná vása s dlouhou ratolestí kvetoucí magnolie.
Někteří přátelé Mubarovi byli se již dostavili, vítali nově příchozí a všickni sedali na tenké bílé rohožky palmové, za nízké stolky z purpurového laku, ozdobené zlatými draky. Přinesli jim čaj v číškách z průhledného porcelánu, byl promíchán slívovým květem, a voněl jako mandle. Za chvíli rozevřela se velká zástěna na konci pokoje, tak živě malována, že prý se jednou stalo, že host, který namalovaný tam oheň náhle uviděl, o pomoc volati se jal. Byla to místní legenda. Za tím co ji Mubara vypravoval, byla zástěna úplně někam zmizela, i objevilo se takto malé jeviště. V koutě sedělo několik starců s různými nástroji, a na znamení nejstaršího začali hráti. Hned na to objevilo se cos jako bílý blesk. Nebylo třeba vysvětlení, byl to "Démantový trysk“. Byla oděna v látku stříbrnou, ozdobenou perlami, účes její složitý, propletený péry a květinami držán byl množstvím dlouhých jehlic. končících bleděmodrými drahokamy, a při každém pohnutí hlavy chvěly se a klátily sebou jako kvítí, zaduje-li vítr. V rukou držela dlouhé umělé větve kvetoucích třešní, a při tanci jimi mávala vděkuplně nad hlavou. Zraky její bloudily kdes v neurčitu, a jen občas zavadily nedbale o obličeje nadšených obdivovatelů.
