vzbudily hned první jeho pokusy, rostl od úlohy k úloze, brzy bylo patrno, že začátečník překoná své mistry a žezlo šachové velmi záhy přešlo v ruce jeho. Osvojil si nejen dosavadní dobré zásady, jimiž se až posud řídili předáci české školy úlohové, ale prohloubil je, prováděl je důrazněji, konsekventněji, myšlenky úloh jeho byly vždy zdravé, svěží, neotřepané, a co hlavní, ve všech jeho pracech teprve vidíme důrazně a všeobecně vystupovati hlavní zásadu české školy: hlavní hru spojenou s jinými cennými, čistými variantami v ladný, jednotný celek.
V rozmluvách několikráte se vyjádřil Dobruský proti definici české školy slovy »spojování variant v jeden celek«. Nemiloval totiž pouhé konglomeráty variant, jen »slepené« ve stavbu nejednotnou; kladl důraz na existenci skutečné vedoucí ideové hry, ovšem spojené s cennými kombinacemi jinými. Požadavek spojování variant byl mu přirozeným následkem nejzákladnější zásady české školy, za niž vždy považoval ekonomii prostředků, »nejmenšími prostředky dosáhnouti co nejvíce«. Nedávno ještě projevil vůči mně náhled, že vlastně zásada tato vyplývá z celého našeho národního a politického postavení, že všude musíme hleděti nejmenšími prostředky co nejvíce dosáhnouti že jest jaksi opodstatněna naší národní povahou!
Koncese tomuto zákonu Dobruský neznal, ekonomii prostředků prováděl konsekventně nejen figurami bílými, stejně i černými, jedním kamenem vždy hleděl dosáhnouti různých účelů; nikdo neví, co píle často věnoval takovému pilování, zjednodušení úlohy. Z energického provádění zásady ekonomie vycházely pak ty krásné, jednoduché, elegantní posice problemů Dobruského vykazující vždy obsah, jenž stačil jiným autorům na úloh nekolik. Spojování variant neprováděl Dobruský nikdy nuceně, násilně, vždy prací jeho vznikl celek přirozený, ladný; varianty přivádí tahy rázovitými, duchaplnými, čímž nejen konečné posice matové, ale celý průběh řešení jest vysoce zajímavým. Pravou cenu úloh Dobruského plně si uvědomíme, uvážíme-li kdy vznikly. Všichni mladší tvořili již dle vzorů dobrých, pevně ustálených. Dobruský sám teprve ty zákony umělecké prakticky vytvářel, příkladů neměl ani doma ani v cizině.
Obdivujeme-li se ve trojtažkách jeho vysokému stupni elegance a mistrovství formy, tím více sluší to uznati o čtyřtažkách. Kladu tyto ještě výše než jeho problemy trojtahové. Novost myšlének, obdivuhodná technika, hloubka založení, suverenní ovládání materialu prozrazuje tu mistra pravého! Celá řada jeho úloh bude povždy náležeti k prvním skvostům světové produkce problemové a za takové i v cizině vždy byla považována.