ostatních ohledech. Jak jsou šťastni ti flámové hrubého zrna, beze zlatky v kapse, ale s volností ptáka, kteří vydávají se nedělního odpůldne do boží přírody se svými družkami bez gardedam, bez matek a bez otců, kteří užijí nejnevázanější zábavy do sytosti a doprovázejí pak společnice své za noci do úzkých postranních uliček a postojí tu přede vraty domovními třeba ještě hodinu, miliskujíce se, a konečně po několika mlaskavých polibcích se rozcházejí. Co má on ze všeho? Doprovází-li dívku, musí pečovat, aby se jí loktem nedotekl, matka její stále je v patách a to loučení pak je tak chladné, strojené, nudné!
A v takových okamžicích vznikala v panu Tadeáši myšlénka: Takhle nějaké děvče z lidu, takovou kyprou žabku bez dohledu, bez úzdy — to by ho bavilo! A myšlénka ta opanovávala ho vždy víc a více a pan Tadeáš dopadl se pojednou při tom, kterak zachází v podvečer do ústranních ulic a uliček, méně schůdných než Příkopy, také méně osvětlených, ale za to tím romantičtějších, poněvadž oživených tím zajímavým, volným nárůdkem ženské chasy, jež po návratu z dílen a z továren prochází se po hrbolatých chodnících křivolakých částí města, směje se nejnovějším vtipům, přineseným od stolku šicího neb od tiskařského lisu a ochotně naslouchá hovorům svých galánů.
»Jaký by to byl půvab, objeviti v těchto kruzích nějaký »nepovšimnutý květ«, blouzníval pan Bezinka.
