Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/89

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

72


»A co pak se stalo?« tázal se Slupka stále ještě sedě.

»To se podíváte!« napínal ho Rokyta. »Jen vstaňte a pojďte — budete koukat!«

Slupka se nerad nechával překvapovati, ale teď mu nedalo; i vstal, hodil přes vestu kabát, posadil na hlavu smaltovou čepičku a kráčel za Rokytou, který nedočkavě spěchal ku předu, přes dvůr, průjezdem a pak z domu na levo, o dva, tři domy níže, kde byl krámek knihaře Harapáta a hned vedle něho dílna. Vše mělo dohromady asi tři okna a za těmi vyvěseny byly rozličné časopisy, jejichž filiálním prodejem se Harapát zabýval krom svého řemesla a prodeje kalendářů, školních knih, snářův, obrázků svatých, jídelních lístkův atd.

Za okny knihařovy dílny vyvěsena byla čerstvá čísla obrázkových časopisů, vydaná buď již včera, v pátek, anebo dnešního sobotního rána.

»Tak kam mě to vedete!« volal Slupka skoro nevrle na Rokytu.

„No, neříkejte nic a koukejte se!« odpovídal horlivě Rokyta, chopil domovníka za rameno, přitáhl jej blíže k oknu a zvedaje ruku k číslu obrázkového týdenníku, rozevřeného k podívání mimojdoucích, zvolal:

»Koukejte — kdo je to?«

Slupka podíval se z blízka na obraz, nějakou to podobiznu, potom odstoupil na krok a díval se znova z povzdálí, zase přiblížil hlavu a teď, posunuje svoji čepičku do týla, jako by mu překážela, pronášel pomalu:

»No hrome — tohle to — to je náš nájemník ze třetího poschodí — ten malíř — Rozvoda…«