Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/80

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
63


povalujících se pod stromy, zutých, v punčochách nebo bosých, s rozepjatými životy, bránících se na oko opilým flámům, kteří už jen blebotají: »Ty póótvoro stará!« ― což jest jediný z lichotivých výrazů, jejž možno opakovati.

A tyto hanebné skupiny obklopeny jsou ― mládeží, dětmi, kteréž vypoulenýma očima pozorují milostné projevy opilých párků a rodičové jejich smějí se, jakou to působí dětem švandu. Co škola za měsíce a léta pracně vzdělala, uhladila a zušlechtila, přichází tuto za jediný půlden na zmar, neboť co vnímavé oko dětské spatří v tento den ve Hvězdě, nevymizí snad nikdy z jeho mysli. Takovéto obrazy, poněvadž jsou tak křiklavy, vrývají se nesmazatelně v paměť, a poněvadž necudnosti a sprosťáctví, kteréž se tu provozují, provozovány jsou dospělými a před očima dospělých a zvláště rodičů, považují je děti za dovolené.

Setmělo se. Neděle dokonána ― účastníci zvedají se, pokud vratké nohy dovolují, a nastupují cestu ku Praze. Trvá dlouho, než se les vyprázdní, a pak zbudou tu jen boudy, uřvaní komedianti v nich a po celé prostoře nesnesitelný puch. Les oddychuje těžce, korunami táhne těžkomyslné šumění. Jeden den přečkán, ale zítra nastává pondělek ― horší ještě nežli neděle.

Po této »národní« slavnosti je pobyt v oněch částech obory nemožný až do prvního velkého deště, kterýž splákne puch a hnijící památky po »národní« pouti ve Hvězdě.