Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
61


tkaničce, kteráž se přišpendlí na prsa. Vejděte po ránu do obory a již nenajdete člověka bez hvězdy.

Zde nejlépe vidíte, jak silně stůně i nejposlednější fláma aspoň na nějaké zdánlivé, domnělé vyznamenání a poněvadž hvězda, tato papírová nebo skleněná karrikatura vyznamenání, je za krejcar nebo za dva, ukojuje každý co nejlehčeji svoji touhu. Pobuda, který se nezmohl nikdy na výborský odznak, ba ani na pentličku, kupuje si dnes hvězdu ze zlatého papíru a za chvíli zdá se mu, že si tu hvězdu nějak vysloužil. Rodiny, které zde táboří pod stromy, jsou ověšeny hvězdami od otce i matky až do nemluvněte v kočárku. Ale jediná hvězda nestačí. Potkáváte zkroucené, hned z rána napilé účastníky, kteří mají prsa takřka polepená. Hvězda vedle hvězdy, větší menší, na prsou, na břiše i na ramenách — dva desetníky mohlo státi to bohatství; ale vzal ďas dva desetníky! Kdy pak může člověk choditi posázen hvězdami jako princ z pohádky! Uzenkář má hvězdu, komediant, výčepník i flašinetář — ano najdete i žebráky s hvězdou. Karrikatura vedle karrikatury! Ovšem, vždyť celá markytská pouť je také karrikaturou národní slavnosti.

* * *

Avšak co přichází dopoledne do Hvězdy, jest jen předvojem. Hlavní tažení nastává po poledni a pak silnice sotva stačí. Prostora v oboře, vymezená slavnosti, plní se vždy hustěji, krátce po poledni projdete sotva hlučícím davem, kterýž tarasí cestu, a uváznete někdy ve skupině postav, z nichž je vám úzko. Dvacatero obličejů točí se k vám, dvacet párů očí hledí na vás drze a po-