54
»Nech mně toho, nepleť se do toho!« zlobila se panička dále. »Já si to opatřím sama — to je obchod pro ženské, ne pro mužské!«
Po takovýchto výstupech postavil se Tetřev s těžkomyslným pohledem k oknu a zadíval se tu do některé mísy, jako by v ní chtěl svou duši utopit. Jedinou útěchou bylo mu pak, když manželka odskočila do kuchyně, aby tam něco připravila, že sáhl rychle po něčem do mísy a že s báječnou rychlostí spolkl kus zajíce, husy nebo huspeniny.
V.
Než všeho do času. Jednoho dne — schylovalo se teprve druhé čtvrtletí ode chvíle, kdy provozovali pečenářskou živnosť — vypadla Tetřevka na tyto tajné manévry mužovy, překvapivši ho tak rychle ve krámě, že leknutím upustil nedohryzené stehno husí na podlahu — a přepadení toto mělo za následek, že vysněná, vytoužená existence Tetřevova jako majitele závodu s pečeněmi sřítila se v prach.
»Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«
A rozezlená žena nedala se udobřiti. Nevypršel ještě kvartál a již ohlásila Tetřevka domácímu pánu, že se budou stěhovat, že jim obchod nejde tak, jak si myslili, že by tu přišli o všecko — a pak vybrala se dolů do Plavecké ulice, kde přídavkem dvacítky získala šťastně bývalý krám, v němž po dvacet let žila život tak spokojený.
