Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
47


vala s polic hrnečky, lahvičky, košíky, řehtačky, suché makovice a ostatní inventář, kladla to opatrně do náručí svému manželu a když se jí zdálo, že si venku s rovnáním příliš hraje, houkla na něj chvílemi netrpělivě:

»Ale bože, dělej, starý, takhle se budeme stěhovat tejden!«

Po takovém napomenutí otočil pan Tetřev hlavu ke krámku a odpověděl vážně, jako by se nechtěl zlobit:

»Jedno po druhém, víš, jako to dělají v Paříži!«

Načež zaječela paní Tetřevová:

»Ty jsi v Podskalí a ne v Paříži! Tak se strkej!«

Potom už pan Tetřev neodpověděl a nakládal dále, ale když vešel do krámku, přeměřil svou polovici přísným pohledem a řekl:

»Ty stará, ty si budeš musit dát řádnou petlici na hubu, až teď budeš jednat s noblejšími partajemi. To své štěkání nech tedy, s tím se nemusíme stěhovat!«

A pak honem vyrazil s nějakou rachotinou z krámu, aby uřízl manželce odpověď.

Znenáhla se rámotí na vozíku kupilo do výše a pan Tetřev teď vyrovnával na stranách, aby měl vozík rovnováhu.

Chvílemi se práce přetrhovala, neboť ze sousedstva trousil se ledakdos, aby něco koupil, a pak musila paní Tetřevová obsluhovati kupce, čehož pan Tetřev použil, aby si trochu odpočal. A tu zastavil se některý soused plavec, spěchající do práce, anebo posluha, ubírající se na své stanovisko, a otázal se Tetřeva: