vala s polic hrnečky, lahvičky, košíky, řehtačky, suché makovice a ostatní inventář, kladla to opatrně do náručí svému manželu a když se jí zdálo, že si venku s rovnáním příliš hraje, houkla na něj chvílemi netrpělivě:
»Ale bože, dělej, starý, takhle se budeme stěhovat tejden!«
Po takovém napomenutí otočil pan Tetřev hlavu ke krámku a odpověděl vážně, jako by se nechtěl zlobit:
»Jedno po druhém, víš, jako to dělají v Paříži!«
Načež zaječela paní Tetřevová:
»Ty jsi v Podskalí a ne v Paříži! Tak se strkej!«
Potom už pan Tetřev neodpověděl a nakládal dále, ale když vešel do krámku, přeměřil svou polovici přísným pohledem a řekl:
»Ty stará, ty si budeš musit dát řádnou petlici na hubu, až teď budeš jednat s noblejšími partajemi. To své štěkání nech tedy, s tím se nemusíme stěhovat!«
A pak honem vyrazil s nějakou rachotinou z krámu, aby uřízl manželce odpověď.
Znenáhla se rámotí na vozíku kupilo do výše a pan Tetřev teď vyrovnával na stranách, aby měl vozík rovnováhu.
Chvílemi se práce přetrhovala, neboť ze sousedstva trousil se ledakdos, aby něco koupil, a pak musila paní Tetřevová obsluhovati kupce, čehož pan Tetřev použil, aby si trochu odpočal. A tu zastavil se některý soused plavec, spěchající do práce, anebo posluha, ubírající se na své stanovisko, a otázal se Tetřeva:
