Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/59

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

44


»Prosím vás — to se tak nebere! On dostal Švarc pěkné místo — tak zas přišel a spěchal na to…«

A vidouc, že Alois neodpovídá, pobízela ho:

»Pojďte si sednout k nám do výčepu, vedle mne — tady je vítr!« A otřásala se v lehkém, propoceném oděvu.

Alois tu stál jako spitý, zem se pod ním kolébala, stěny průjezdu skláněly se nad ním — a před ním stála ve průvanu Katynka, na niž po celý čas myslil, jíž se nemohl dočkat a s níž se takto shledal. Nemohl ze sebe vypraviti slova a nebyl by se hnul s místa, kdyby ze zadu nebyl pojednou zazněl surový hlas:

»No, Katy, neměla’s těch flámů dost za svobodna? Začneš zase hned po dnešku…?«

Byl to Švarc, mladý manžel Katynčin.

Žena se obrátila beze slova, doběhla ke dveřím a Alois spatřil jen, jak vznesla se tu do výše mužská ruka — Švarcova — jak dopadla na hřbet bývalé milenky, až ji vrazila do výčepu, jak za ní muž ihned vstoupil a jak s třeskotem zapadly dvéře výčepu…

Vypotácel se z průjezdu do ulice a dal se opačnou stranou, aby nemusil kolem výčepu, v němž po návratu mladých manželů Švarcových z průjezdu se rozpoutala prudké hádka. Spitý, zuřivý Švarc chrlil hřímavým hlasem spoustu surových nadávek na ženu, již podezříval, že si umluvila dostaveníčko s bývalým svým milovníkem. Za mladou ženu, která byla líná na slovo, odpovídala mu ječivým hlasem matka její, stará Kacafírová.

Aloisovi bylo, jako by na něj hleděla s výsměškem celá ulice.