40
padu a od severu na jih záplavou husté šediviny, nehybné, neprostupné, nepropouštějící jediného paprsku slunečného, a povětří bylo ostré, sychravé. Foukaloť již ze strnišť a tato neděle byla prvním z oněch dnů, kdy cítíme a vidíme, jak léta pomalu ubývá, jak panování jeho na krátko, kterak se blíží podzimek.
Milovník vykračoval rázně ke svatému Petru a nevšímal si, jaké je povětří. Těšil se jen, jak překvapí Katynku, až se před ní objeví, jak radostně ji obejme, jak se jí pochlubí značnou úsporou ze mzdy na venkově a jak se jí dnes konečně zeptá, kdy tedy ona myslí, že by se mohli vzít. Nebo o tom také budou mluvit!
A s podobnými myšlénkami blížil se víc a více k místu, kde ona dlela. Přešel již Petrské náměstí a proběhnuv krátkou ulicí za ním zahýbal do jiné, kde stál nízký, široký domek s výčepem. Bude-li doma? přemítal u sebe. Vždyť jí neoznámil, že dnes přijede, vždyť mohla někam odejít — jak je pošetilý, že myslí, že ji musí najít doma! A ulekl se při pomnění, že by jí doma nezastal, že by měl celý zbytek dneška strávit bez ní, sám, opuštěn, nevěda, kde ona chodí. A aby tuto možnosť oddálil od sebe co nejvíce, kráčel nyní pomaleji k povědomému stavení.
Již po prvních několika krocích do uličky zavadily o sluch jeho vřískavé zvuky vzdálené tahací harmoniky. Čím dále kráčel, tím zřetelnější byl kvikot vřískavého nástroje a zároveň zalétal k němu také hlahol hlasů mužských i ženských, chraptivých, kvikajících, ječivých i výskajících. Zámečník poznal, že vše to pochází z výčepu v domě, v němž bydlí Katynka.
