Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/53

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

38


»Koukejte, Katynko, to mě mrzí náramně, že musím teď zase z Prahy na stavbu, že vás nebudu mít…« a pak si dodal odvahy a dopověděl: »Vy budete chodit s jiným, co?«

Ústa děvčete rozevřela se k zívnutí; když si je odbyla, zakoukala se někam mladíkovi přes rameno a odvětila:

»Nebudu — vždyť nikdo nepřijde.«

Pro mladíka mělo cenu jen slovíčko »nebudu« — dodatku si nevšiml, nepochopil ho. Ale měl přece ještě obavu.

»Budu venku asi dva měsíce — nezapomenete na mne?«

»Dva měsíce?« ptala se táhle holka, jakoby uvažovala, zapomene-li za tu dobu či ne. »Dříve nepřijdete?«

»Dříve ne, Katynko; máme práci na třech štacích, moc kování všude, bude nás venku pět.«

»Vyděláte venku mnoho?« ptala se Katynka dále.

»Dost,« přisvědčil mladík, »a zase mnoho se utratí; to víte, v tomhle horku ven…«

»A přijdete zase jistě do Prahy?« ptala se dívka znova.

»Jak bych nepřišel, když tu mám vás!« zahoroval zámečník.

»Tam bude holek — venku,« pronášela Katynka jako ze spaní.

»Ale pro mne žádná, Katynko,« ujišťoval zámečník, »když mám doma vás. Jak byste si to mohla myslit!«

»To se tak nebere!…« končilo děvče hovor a potřásalo šátkem před ústy, jako by potlačovalo nové zívání…