30
druhého patra, poklepával mu na rameno a říkával přívětivě:
»To vám přeji, pane komisaři, že tu budete bydlit! To jsem rád, že ten byteček bude mít známý! Je to všady pohodlíčko. Na schodech a ve průjezdě plyn, v kuchyni voda, z kuchyně hned špižírnička, všechno na jedno zavřití, parkýtky, elektrický zvoneček — a to koukání z okna! Kdybych nemusil právě bydlit na Rejdišti, tenhle byt bych nepřenechal nikomu. Zdráv jste ho užil…«
»A bude všecko do podzimku hotovo«, otázal se jedenkráte pan Klokoč, »abych mohl dát v čas výpověď?«
»Bude, vašnosti, bude!« tvrdil Hněvsa. »Máme krásné léto, vyschne nám to hezky jako oříšek, a v zimě už se budete koukat na klouzačku«.
Pak Klokoč vytahoval si za zády klouby prstů, přelétal okem byt, přešel zvolna z pokoje do pokoje, vrátil se k panu Hněvsovi a otázal se polohlasně, jaksi rozpačitě, tak trochu stísněně, jako by se bál odpovědi:
»Nu, dobře, pane staviteli, to je všecko dobře, ale hlavní věc: co pak to bude stát?«
A oko starého pána utkvělo na rtech Hněvsových nedočkavě, rozčileně.
»Nu, nebude věc tak zlá«, odpovídal rychle stavitel, »ačkoli jsem hezky draho stavěl«. A vytáhnuv z náprsí zápisník, sáhl za ucho pro olůvko a začal ve knížce počítat.
Počítal, počítal chvíli, zamyslil se několikráte a konečně upřev zkoumavý pohled na pana Klokoče, netrpělivého a rychle mžikajícího, řekl hezky volně:
»No, počítal jsem tak na čtyry sta dvacet, ale že jste to vy, zůstaňme při rovných. Máte
