Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/204

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
187


musí nějak ukončit; bylo mu zima, poněvadž měl pod hrubým, bavlněným svrchníkem jen vestu, nic jiného. Košili nenosil už dlouho - poslední roztrhal v letě a na. novou neměl peněz. Papírový límec špendlíl na vestu a jediný pár manšet, které měl, .nosil na motouze přes krk. Vypadalo to, jakoby měl košili.

Tonča přemýšlela o slovech Maxantových a zdálo se jí, že je dnes Alojs nějak mrzutý, nevrlý. Nechápala ani, že je neskonale surový. V posledním roce, kdy byl otec v žaláři, uvykla zcela jinému okolí, jiné společnosti, slyšela jiné řeči. A Maxant - zdálo se jí - je jen 0 něco hrubší, než všichni ostatní, to je vše. Nemohla mít ovšem v šestnáctém roce tolik zkušenosti, aby poznala pravou podstatu bytnosti tohoto surového ničemy, aby prohlédla způsob, jakým tento darebák se živil, aby měla sebe vzdálenější tušení, jakému životu ji chce Maxant naučit. Doma zase nevěděli, 'že někdo Tonču doprovází a že chodí v neděli d0› Lázeňského sálu na tanec, že tam byla již asi čtyřikráte nebo pětkráte. Ah, co vše se dějes velkým počtem ubohých těchto děvčat, o nichž domnívají se v rodině, že znají jen dvě cesty: z' domu do práce a z práce domů …

Párek šel dále a v živých ulicích Nového města ubíhala mu cesta. *Maxant tlachal o zítřku a napomínal Tonču, aby nezmeškala a odpoledne v čas přišla do bvěnečkUc. Když slyšela Tončał o tanci, zmizel všechen nepříjemný dojem dřívějšího hovoru Hámova a v duchu žila již zejtřejší den. Znenáhla došli nahoru, přešli Sokolskou třídu a na počátku ulice Na Bojišti stanul Maxant. Nechtěl