184
peníze z vychrtlých, umořených, chudokrevných děvčat, která po celý týden seděla shrbena nad košilemi a podvlékačkami, pohybujíce slabýma, hubenýma nohama kolem šicího stroje, aneb kteráž spichovala rukavičky pro továrníky, kteří platili po šesti krejcarech za pár. Maxant byl vyučeným knihařem, ale odhodil dávno kostku ašnycar a žil, jako žilo sto jiných ñámů, kteří mu byli vzory.
K čemu by pracoval? Zvolil si lehčí zaměstnání, které ho také uživilo: byl nejdříve milovníkem ze řemesla a z tohoto milovníctví vyspěl za krátký čas ve hnusného prostředníka, což vynášelo více. Před nedávnem seznámil se s Tončou Svejcarovou, na níž znaleckým okem poznal, že je dosud nevínným tvorem, z něhož se dá něco vytáhnout - a kdo ví, co dále.
Jak přišla k němu Tončař V zábavě, v taneční zábavě kdys v neděli odpoledne, v Lázeňském sále, kam ji uvedla přítelkyně ze šití. Byl tu i Maxant, kterýž se znal s onou přítelkyní, ba byl dříve i její milovníkem, ale přítelkyně pak získala jiného a Maxanta přenechala Tonče. Tak ulovila Svejcarova známosť bez lásky, jen proto, aby nechodila sama, poněvadž všecky ostatní také nechodily samotny. A krom toho tančil Maxant, ach, jak tančil! Když zazněly první zvuky valčíku a on chopil děvče pravicí při boku a levici zvedl do výše a položil za krk, až ku pravému uchu a rozšoupal se v »kašlavých« svých perkách, tu dívali se po něm závistně jiní ñámové a dívaly se nedočkavě holky, závidíce oné, s níž právě tančil, a díval se i taneční mistr pan Hydra, kterýž pořádal »plesya v Lázní, pokyvoval hlavou a říkal spokojeně: »Ano, Maxant je frajer - to je
