180
Tonička odstoupila, ještě několikráte přejela. ručníkem obličej a krk, pročísla řídké, nelesklé vlasy hřebenem, jehož zuby byly s polovici vylamány, a spěšně se oblékala.
Byla již úplně přistrojena, zapnuta do těsného, tenkého pláště z waterproofu, z něhož vyrůstala, klobouk na hlavě a roztřepené rukavice na rukou. Teprv teď přistoupila ke kamnům, sáhla po paměti na 'první příční kachel a vytáhla odtud opatrně hrneček s kávou, ze zásuvky malého stolku blíže kamen vyňala zbytek bochníčku, ukrojila skývu a snídala. Káva byla od včerejška, studená. Tak snídaly holky Svejcarovic každodenně již po delší čas, neboť nebylo paliva., aby se káva vařila. čerstvě nebo ohřívala.
Tonička dopila a zatřásla mladší sestrou, Růženou, aby za ní zavřela. Hubená, asi dvanáctiletá dívka vstala s úzké, krátké pohovky, a když ucítila studenou podlahu pod nohama, otřásla se zimou v tenké, chatrné košili, na mnoha místech záplatované a dlouhými stehy stahované. Ještě slepa spánkem potácela se za sestrou z pokojíku do kuchyně, a. když Tonča vyšla na síň, zastrčila za ní závorku, načež spěchala na pohovku a schoulila se pod chatrnou, řídkou peřinkou.
»Sfouknih vrčela na lůžku nejstarší, Pepi, kterou dráždilo světlo lampičky, na niž Růžena zapomněla.
Děvče vyklubalo se ještě jednou z teplých podušek a peřin a přikročivši ke stolku shasilo kahanec, načež tápalo tmou k pohovce. Za okamžik chrupaly obě dívky a z vedlejšího pokojíku ozývalo se odměřené hluboké oddychování inatčino
