(Úryvek většího líčení ze života.)
„ ylo jitro podzimního dne, podzimu, který se chýlil již ke konci, v posledních dnech plačtiuš) vého, mlhavého listopadu. v Byla ještě hluboká tma, když u Svejcarů »na Bojištio rozbřeskla. malá lampička. v prvním pokojíku, kde spaly tři Svejcarovy dcery: Pepi, Tona. a Růžena.
Prostřední, Tona, šestnáctiletá, vyskočila a opláknuvši obličej nad hlíněným umyvadlem, jež stálo na židli, utírala se rychle a. poprskovala. při tón). Byla. sice uvyklá mýti se vodou studenou, ale když zatekla nějaká krůpěj za krkem mezi lopatky nebo za ňadra., otřásala. se, jakoby na ni smrť sahala.. Vnášela si ovšem vodu na mytí ze síně již večer do pokojílgu, ale voda. neohřála se ve studeném příbytku Svejcarových, kde se topilo jednou za den. Dům byl z oněch nových staveb s tenkými zdmi, kolem seschlých rámů oken čišelo do vnitř a. nad tenkým houpavým stropem byla, půda. Dole také mnoho netopili, ani se stran - jak se měly bídné ty prostory vyhřáti!
»Nestříkej na mneh zavrčela z postele nejstarší, Pepi, když se Tonička přiblížila k lůžku, potřásajíc mokrou hlavou.
