176
„Poslouchej, mužíčku,« šeptala mně, ale tak, aby i kmotr Voves slyšel, »poněvadž jsem myslila, že budeš ‚ty dělat Mikoláše, slíbila jsem‘ tetičce Klobásové, že tam také přijdeš. Strýček není doma. a tetička na tebe čeká. jak pak to teď udělámeřa
A hleděla při tom tázavě a. nedočkavě nikoli na mne, nýbrž na kmotra.
Kdyby mne byl někdo bodl, nemohlo mně' ~býti hůře. I tohle na mne čekalo!
Ale rychle jsem se rozhodl, sepjal jsem ruce a hledě zalitýma očima na. Vovíska prosil jsem:
»Kmotříčku - když už jste jednou v tom - nechtěl byste mi to udělat? je to několik kroků, za rohem - půjdu s vámi, jsme hned hotovi a.. vrátíme se co nevidět .u '
»A zatím budou hlemýždi askopová dopečení a pak sedneme k večeři,a dodávala opětně žena.
Kmotr Voves stál tu jako odsouzený pod šibenicí. Pohlížel na mne okem mroucí „ laně a šeptal: \
»Ale v tomhle - přes ulici -a
»Nikdo nejdel» ujišťoval jsem jej. »Každý je doma, aby nakládal dětem …a
Kmotr neodpověděl hned, ale jeho oko pravilo výmluvně: »O kéž bych byl také doma! Kam jsem to vlez“!«
A konečně řekl malomyslně, jakoby dokonával z
»Tedy pojďmelu
Vybrali jsme se a šli -- ale k tetičce Klobásové jsme nedošli, bohužel. Tlačili jsme se podle domů, a již jsme chtěli zahnouti za. roh, když za ním zaduněly hřmotné kroky a v okamžiku objevila. se hlídka policejní, přicházející proti nám.
