»A neptejte se a pojďte se mnou,« vybídl. jsem jej a hned jsem se mu pověsil na rameno, aby mně neunikl. Vypovědčl jsem mu krátce, comně dnes nastává, požádal jsem, aby šel se mnou vybrat, co pro Mikoláše potřebuji, že si to na něm zkusím, a táhl jsem ho do Martinské uličky.
»já nakládám dětem do punčochy,a' povídal Vovísek, »to je u nás stará. zavedenosťux -
nNo, to je hezké,« odpovídám já, »ale když přijde Mikoláš sám, je to ještě lepší, jaksi posvátnější, slavnostnější. Děti mají pak jiný pojem a zjev domnělého svatého na ně mocně působila
Divil jsem se, že mne v .tom okamžiku něco neviditelného nepláclo přes ústa! Ale kmotříček přisvědčoval.
Vešli jsme do »první půjčovny« Böhmovy a já vybíral pečlivě mitru a bílý plnovous k zavěšení, což jsem zkoušel svědomitě na svém příteli, hleděúzkostlivě, aby mu to padlo.
»Ale tu čepici měl byste vy si vzít na hlavu,« poznamenal Vovísek. »Vy máte větší.«
„Ba ne, kmotříčku, máme stejnou míru. Musím, přece vidět, jak se to vyjímá.u
Za chvíli vybrali jsme a již jsme se octli na. ulici. Přítel Voves podává mi ruku na rozloučenou, ale já naladiv hlas co nejsvůdněji, nutím:
»Koukejte, kmotříčku milý, nechtěl byste jít se mnou? Nechtěl byste se na tu jundu podívatř' A žena připravuje doma několik hlemýžďů a kousek skopové na divoko - nechtěl byste si zobnoutřc
Nadívaní hlemýždi byli odjakživa slabou stránkou Vovsovou, pozoroval jsem dobře účinek svého lákání. Kolísal chvíli, přece však se pojednou vytrhl a řekl:
