168
»Vždyť to máš v prádelníkulu odpovídám. »Vypadá to tam jako u hračkáře.«
»Inu ano,c mluvila žena radostně, »ale nakládati musí sám »svatý Mikoláša. Bude to slavnější - musíš se ustrojit …«
»Já - já se mám ustrojit za Mikolášeřa volal jsem užaslý. »C0 ti napadá! A kde bych vzal _mundúr teď -~ vždyť není masopustlu
»Můj bože, Böhm půjčuje všecko, co k tomu náleží, za několik desetníků. Ostatně sukni máme, omát jsem upravila z jedné tvé staré košile - přišila jsem na prsa kříž ze zlatého prýmku. Vypůjčíš si jen čepici, berlu a nějaké vousy. T0 bude krásné - a děti budou koukat …a
»Ano,a doplňují, »budou koukat a dostanou psotník! Kdo tě zas k tomu navedlřa
»Neboj se,« upokojovala žena. »Už jsem je připravila na návštěvu Mikolášovu; Lidunka se ho nemůže dočkat a stále opakuje modlitbičku, kterou mu bude předříkávat. To bude překvapení a radosť. K nám, dokud jsem byla u drahé maminky, přicházel vždy Mikoláš osobně …« ^ Vypotácel jsem se z bytu a z domu. Mám tedy dělat Mikoláše. Můj bože, nač na vše má člověk pamatovati, když se hodlá ženit a býti otcem! Měl jsem práce a běhání, že jsem nevěděl, co a. kam dříve, a ke všemu tomu ještě Mikoláše …!
Kde vezmu pojednou tu velebnosť? ~ A jak budu mluvit, co? přemítal jsem cestou roztržitě. Ach ženy, ženy, do jakých rozpaků nás přivádíte! Vzpíral jsem se v duchu důstojnému tomu úkolu a přece jsem věděl, že se nesmím vrátit k rodinnému
