Toho dne byl náš oběd trochu hubený. Polévka byla. z čočky, zbylé od oběda včerejšího, a po ní vyklopila žena z kuthanu na mísu »žemlovou bábuu, na niž střádává vždy po Čtyry neděle všechny nedojedky housek, které naše milování hodné dítky potrácejí 'a pohazují ve světnicích i v kuchyni. Za to v nejhořejší příhradě prádelníku - jak jsem pozoroval, Vytahuje si čistý kapesní šátek - uloženo bylo pod velikým archem papíru několik strakatých panáků a panen, jeden chlupatý a jeden švestkový čert, kominík, papírový Mikoláš, kůň, \'ozejček, necičky, konevka, opentlená metla a jiné podobne' skvosty. To byly »drobnéa za moji nešťastnou pětku.
Vstával jsem od oběda snezkaženým, neobyčejně střizlivým žaludkem, *dojídaje nehorázný krajíc chleba.. Žena. moje, již zase v obvyklém, dobrém rozmaru, pohlédla na mne stranou a myslím, že se v tom okamžiku hnulo její svědomí. Přistoupila ke mně a tajnostně mi svěřovala:
»No nemrač se, že jsi se nepřejedl. Na večer přichystala jsem několik nadívaných hlemýžďů a kousek skopové na. divoko. Pozvala jsem také strýčka Emila atetičku Týnu, aby nám bylo vesele'i …«
J Za chvíli přinášela mi černou kávu. Pívám ji po obědě pro vytrávení, ale proč ji vařila take' dnes, nechápal jsem.
Po krátkém zdřímnutí oblékl jSem se a rozloučiv se s dětmi hodlal jsem právě odejíti, když mne ženuška uchopila za rameno a odvádějíc mne do druhého pokojíku šeptala:
»A pamatoval jsi na Mikoláše ?u
Ohlédl jsem se udiveně.
