Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/183

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

166


že nevím, kde to utrhnu, snad se obejdeme bez Mikoláše …d

»Nu 0všem,« přisvědčovala žena dechem vánku, »obejdeme se. Pravda, nemohu žádati, abys se uskrovnil trochu v kouření - osm doutníků za den není mnoho. Také nemohu žádati, abys přestal choditi do hostince - je fi třeba zotavení po těžkém zaměstnání, ve kruhu přátel a známý'chxa divadlo také si nemůžeš odepříti. Ke všemu ti nastává obvyklá splátka na velocipéd, jejž jsi si koupil, abys mohl pěstovati trochu potřebný a uži» tečný tělocvik… Tedy toho necháme, a Liduška. i Dalibor zajisté si nevšímnou hraček a jiných " dárků, které přinese svatý Mikoláš dětem u bratra Emana, u Albrechta, u sestry Joseñnky a jinde u přátel. Máš pravdu, je to zbytečně ‚vydání -‘ ale u mne je to tak hloupý zvyk -_ já si vzpomínám na radostně to překvapení _v den Mikoláše,' dokud jsem byla doma, u drahé své matky - -ax

v Její hlas vlhnul při posledních slovech. a pojednou odvrátila ode mne obličej. Ne v'šak tak rychle, abych nebyl postřehl, j jak z obou očí vytryskly jí bohaté, třpytivé slzy.

Kdykoli žena pronese »moje drahá, upřímná matkau a tomu podobně, jsem docela na měkko. Okamžitě uznal jsem, že nemohu nevinné děti své připravit o radosť Mikolášského nadělení, isáhl jsem do tobolky, vyňal jsem s těžkým srdcem pětku a podával jsem jí ženě. Trvalo dlouho, než ji přijala, musil jsem ji prositi co nejdojímavěji, aby tak učinila. Potom tedy šel jsem do města. přemítaje, jakým způsobem zacelím díru, povstalou nenadálým tímto vydáním ve vánočním mém rozpočtu.