Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/176

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
159


prostředkem kzachování autority v závodě a k vymáhání poslušnosti a úcty jest nadávka - a nebyl v nich vybíravý. A poněvadž »Stanisláveku Rysovi tykal, vynadal mu obyčejně hůře než všem ostatním, když byl ve špatném rozmaru. Malá jeho, drobná, hubená, neúměrná. postava stanula uprostřed krámu, krátké nohy, poněkud do »Xa a jako vyvrácené z boků, rozkročily se, krátké, suché ruce oddálin se od těla. jako dvě ramena pumpy, úzká, dlouhá hlava na tenkým krku pošinula se ku předu, pihovitý obličej, páně Skabroutův s řídkým zrzavým knírem pod táhlým nosem zsinal, iz pichlavých, šedivých očí sršely blesky a z tenkých jeho rtů zrovna syčelo, jakoby tam bylo hnízdo hadů. Pak lítaly nadávky na pravo nalevo, bez ohledu, jsou-li v krámě jen pomocníci či jsou-li přítomni i lidé cizí, kupci, a řekl-li někomu osle, znělo to syčivě: nosssslela jak řečeno, ani starý, věrný první pomocník v závodě, Rys, nebyl šetřen principálem, a nejvíce mrzelo mírnou tu hlavu, znenáhla již šedivíci, že principál nadával i před lidmi. A konečně jednoho dne, když »Stanisláveka zase strhal všechen personál i s bodrým Rysem, že- by od nikoho z nich nebyl' pes kus chleba vzal, vstoupil Rys u večer, před zavřením krámu - když byl Vztek principálův již pominul - do pisárničky Skabroutovy za krámem, a hledě zcela klidně, bez rozčilení na. chefa, kterýmž pohledem ho pravidelně nejspíše ukrotil, řekl mírně a tiše:

nSlyšíš, Stanislave - a nezlob se, víš - poslouchej. já. jsem už starší člověk - víš dobře, že starší o tolik a tolik, a vybaloval jsem tě z mokrých plen, když jsi ještě cucal - a byly jiné věci, že na to člověk rád nekouká. Heleď, že pomalu