Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/175

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

158


věděl dobře pan Stanislav Škabrout, že 'nemá nad kamaráda Rysa poctivějšího a oddanějšího spolupracovníka.

Řekl jsem kamaráda - docela oprávněně.

Vyrostlť pan Skabrout vedle Václava Rysa, kterýž byl v závodě již za starého pána a nosil jako učeň na rukou malého Stanislávka, když 'se narodil. Tenkráte panoval v rodině pana Martina Škabrouta důvěrnější, rodinný způsob. Učňově obědvalí v neděli se »starýma u jednoho stolu, shromažďovali se na. Stědrý den i s rodinou principálovou pod vánočním stromem a odnášeli' si do své ložnice po večeři malé dárky. Václav Rys, který byl jako druhou chůvou Stanislávkovou, směl mladému pánu tykati, což Stanislávek, vyrůstaje, činil navzájem. Pak postavil starý pán Stanislávka za pult, aby se vyučil, a přítel Rys byl jeho mistrem a učitelem v krámě. A ještě později jel mladý pán na. cesty, čichl všady trochu ve světě, vrátil se, oženil se - Václav Rys trval stále na svém místě a. expedoval a prodával jako před 'třiceti a více lety. Mladý převzal obchod, Rys 'tykal si stále s novým chefem, a když princip'ál někdy v míře neobyčejně dobré po zavření řekl: »Ryse, nechtěl bys na. sklenici pivařc -- odpovídal Rys ochotně: »No půjdeme, Stanislávku, půjdeme …« '

Jen jednu nepříjemnou stránku měl důvěmější poměr Vávclava. Rysa ke mladému principálu. Stanislav Skabróut rád a chutě nadával svému personálu, ať byla příčina důležita nebo malichema. Jeho zásadou nebylo, že na. podřízené sluší účinkovati mravně, přísným sice napomenutím, ale důstojně. Nikoli. Zdálo se mu, že nejvýdatnějším