Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/174

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
157


bych si poukázati k vylíčenému tam principálu: Franci Rorejsovi, kterýž jest pravzorEm takového bývalého, neurvalého kupce, jehož příznakem byla surová nadávka v prskavých ústech a roztřepená rákoska v ruce, dopadající denně na hřbet ubohých učňů, kterou v humoru svém nazýval »tancmajstrem«. Zdá se mi někdy, že cítím dosud palčivé .rány rákosky na svých zádech a že dosud dopadají mi za uši ohromné pohlavky, kterých. jsem dostal právě tolik jako stravy, ale jichž mi na všechen způsob dopřáho bylo více než spanía v Jak pravím, zdá se mně, že v panu Stanisľavu Skabroutoví vězí kousek té staré kupecké nátury.

Nu, mladý člověk snese něco a obyčejně si, něco myslí, když mu pan principál důkladně nadá. Nikdo by nevěřil, jak ipouhá taková myšlenka.. může býti v utrpení úlevou.

Avšak v řadách zřízenců obchodních a svědomitých pracovníků najde se někdy isestaralejší člověk, který bývá citlivějším. Postavení takovéhoto staršího pomocníka je čím dál tím trudnější. Ubývá mu pružnosti, síly, ubývá ~zraku - kde uvázl,. tam již asi také zemře. Starý dělník těžko' najde nové místo i musí si vážiti dosavadního, ať sním nakládají jakkoli. Víť principál, že- mu sestárlý pomocník vtak lehce neuteče..

Pan Skabrout měl také staršího takového pomocníka, obchodvedoucího, poctivce, že mu mohly býti svěřeny perly nepočítané, obchodníka”, který jen dýchal pro své povolání, svědomitého člověka, jemuž byla povinnosť nade Vše. Ale tuhly mu již trochu údy, že nemohl lézti po žebříku jako ostatní mladší, a kterýž. jsa pečliv, aby obsloužil odbě» ratele co nejlépe, byl již trochu zdlouhavým. Jinak