Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/171

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

154


zastkvívaly se nové, lesklé štíty; ale mnohé z těch závodů nedočkaly se dlouhého věku, upadaly a klesaly, lesklé štíty mizely a ñrmy zanikalyvu věčné zapomenutí. Avšak štít s nápisem Martin Skabrout a Syn, ač rok od roku puchří a dále se rozpraskává, vzdoruje celému století a je starému závodu chloubou takovou, jako je nejvyšší chloubou vojska starý, vetchý, v taženích válečných rozbitý a rozstřílený prapor.

Zdá se, jakoby tento ohromný sklad materiálního a barvářského zboží nebyl býval nikdy načat, jakoby tu Vše stálo a leželo, jak bylo před nepamětnými časy narovnáno. Ale to se jen vzdá. Zatím nevešlo by se zboží, kteréž ve krámě Skabroutů bylo prodáno, do sta skladů stejně rozsáhlých.

Takovýto obchod podobá se nádržce ve staré zahradě, do níž vody stále a téměř nepo orovaně přitéká a z níž zase nepozorovaně ubývá.

Hladina její je pořád stejně vysoká, jako jsou stále stejně plny zásuvky a regály, krabice a. láhve i bedny v krámě, z nichž se nepřetržitě prodává. Tajemné toto doplňování a nahražování zboží ubývajícího téměř se nepozoruje. Nevšímají si toho více ani oni, kteří ve krámě stojí a prodávají. Po celý den vcházejí do krámu a vycházejí lidé, kteří odnášejí zboží po trošce, v ruce, V kapsách, pod paží - kdo si toho všímá! A týden co týden vjíždějí širokým klenutým průjezdem nákladní vozy do tmavého, špinavého dvora, kde se skládají těžké bedny, sudy a koše, obsahující vždy nejrozmanitější zboží, kteréž po vybednění vnáší se zadem do krámu na určitá místa.