152
Panu oficiálovi chvěl~y se obě ruce, když přídavek na čtvrtce přečítal, a vraceje potom kancelistovi osudný papír pronášel vyčítavě:
»Vždyť jsem jim hned povídal, že to Johan nebude! jenom nikomu sahat do svědomíh
A kráčel vážně a spokojeně ke svému stolu.
Pan Kobrč s pocitem jistého zahanbení položil Čtvrtku do zásuvky a bezděky potěžkal a ohledával pytlík. Skutečně, dnes nescházela ani špetka. tabáku.
Když opouštěl v poledne kancelář, setkal se na chodbě s Johanem. Ostýchavě sklopil pan Kobrč oči - nemohl se podívati do tváře člověku, kterého byl podezříval a jehož - nevinnosť se tak skvěle prokázala. Za. to Johan smekl čepici a. pozdravil zdvořile jako jindy, a ve vodnatých jeho očích plaval starý dobrácký jejich výraz.
Od toho dne neztrácel se kancelistovi tabák a pan Kobrč do dneška marně si láme hlavu, kdo to s ním tehdáž kouřil. Nemá ani tušení a umře s tou záhadou - nerozluští-li mu ji některý čtenář této pravdivé, zaručené historie.
