148
»A bože, pane kancelista, dobrý tabák! Kouřím rozřezané červy, které tak sem tam po pánech seberu. Tak dobrý, jako oni, kouřit nemohu! T0 je jiná vůně, když oni začnoula
Na podobnou odpověď nebyl pan Kobrč připraven. Odražen a zmaten také klidným pohledem johanovým, na jehož tváři rozkládal se výraz nejlepšího svědomí, vešel do kanceláře a posadil se k tajemným svým archům. Nacpal sádrovku, zapálil, a když jej obtáčely první obláčky dýmu, zaČichal opět a opět a zabručel k sobě:
»Podivná věc! To je ta samá .vůněl Což pak, aby tak Johan …«
Povstal, zamířil do sousedního pokoje a přikročiv až k panu Najmanovi zaťukal mu na rameno z
»C0 říkajl, pane oñciál? Nemohl by to být Johanř«
»C0 pakřa otočil hlavu pan Najman, který se vždy hrozně ulekl, když na něj někdo promluvil.
»Jako s tím tabákem, co se mi v šufleti sesýchá. Nemohl by to být onřu
»jdou, jdou,« odpovídal Najman trapně překvapen. »Vždyť je pod přísahou. -- Máme ho tu už třicet let …«
»No dobrá,« mluvil pan Kobrč pomalu dále, »to je všechno dobře. Ale kouří tam venku, jako ten vézuf Etna a má jim to právě takovou chuť, jako ma melanč. Skoro bych myslil, že by to mohl být on …« '
»]0, to je těžká věc,« namítal oñciál v ukrutných rozpacích. nTo je hrozně těžká věc, sahat někomu do svědomí! Já bych to do Johana. neřekh To by byla smělosť, chodit pod zámekl«
