A obrátil se po této výborné, přímo policejní Iradě klidně ke stolu, aby dokonal přepravu šňupavého svého tabáku z kornoutu do tabatěrky.
Pan Kobrč zadíval se, jak stál nad panem Najmanem, s ptačího zoru na šišatou hlavu oñciálovu, a nedalo se z pohledu toho uhodnouti, l je-li za darovanou radu naplněn pocitem vděčnosti, či odpovídá-li mu v duchu: To jsem také věděl, abych si dal pozor!
A nahlas řekl pan Kobrč:
»Však já dám, až to konečně vyzkoumámla
Odpoledne, když pan Kobrč kráčel do úřadu, zavadila o jeho nos povědomá tabáková vůně, ' jíž 'byla naplněna a proniknuta celá chodba před kanceláří. Čichal, čichal, konečně stanul a mumlal mezi zuby:
»Tohle to aróma …«a
V tom okamžiku otevřely se jakés postranní dvéře, vedoucí do kumbálu, který byl skladištěm rozličného starého kancelářského haraburdí, a do -chodby vešel starý kancelářský sluha Brk, kterému se v celém úřadě pro krátkosť řlkalo »Johan«. Tento pan Johan kouřil z krátké kapesní dýmky .s porcelánovou hlavici a, vypouštěl z úst strašidelná, děsná mračna dýmu.
Pan Kobrč začichal, začichal opětně a hledě ,s vynaložením vší srdnatosti upřeně na Johana pronesl rychle:
»To to chutná po obědě, co? A maj' nějaký dobrý tabákla ›
A domníval se, že hledí na Johana, svým nejostřejším, nejbodavějšíxň pohledem.
_ Pan Johan vyndal z omodralého levého koutku zaslintanou špičku dýmky a odpověděl dobrácky:
