Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/163

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

146


»A kdo pak by to ?a mluvil pan Najman hlasem třaslavým, jakoby se hovořilo o vraždě. »Co myslej'řu

Pan Kobrč potřepával pytlíkem a odpovídal:

»To já sám ještě nevím, co myslím. Esli by snad oni - tento ~ někoho -«

»Bůh mě chraň, pane kancelista, já nevím nicla bránil se svědomitý oñciál. »Maj' oni na někoho důmínkuřa

Pan Kobrč zahleděl se na oñciála hezky připitoměle:

»No to nemám! Pan rechnungsfír kouří uherský s tříkrálovým - ten mně na vojanský se sprostým nepůjde. Pan Kohout kupuje krull a. míchá s letinským - ten také ne. Snad Kysela, diurnista? No ten by se neopovážil - a musil by skrz tří pokoje. A kde by vzal klíčekřa

»Tak se budou mejlit!« pronesl pan oñciál, oddechnuv z hluboka., a bylo znáti, jak se mu ulehčilo, že našel snad vysvětlení záhadného »kradenía. Neboť krádež - a zde v úřadě _- byla. mu hrozným pomyslením. Toť je věc na kriminál!

»Kdybych to nevěděl tak jistě, tak bych nemluvil,« ohražoval se pan Kobrč. »Někdo se mnou kouří, a teď mně napadá, že to nebude poprve. Já už leckdy tak něco pozoroval, ale netroufal jsem si, protože to nepřevažuji. Ale dneska se nemejlím. Včera pytlík na prasknutí - dnes bych tam vecpal ještě pakl. Někdo mně na něj zapadá. Ale pod zámek, to je to! Pod zámekla

»Já jim povím,« zmohl se pan oñciál na radu, aby nepříjemnou záležitosť skoncoval. »Daj' si pozor. Přijít se na to musíla