140
kdyby se mýlil, jaký má význam tato okoln'osť. Jeho kapsa je prázdna ~ Pondělkova se naplnila; Pepa byla by neobyčejná ženská, kdyby byla na vahách, s kým dnes půjde domů a s kým ode dneška bude chodit. Aspoň tak dlouho, dokud bude míti Pondělek peníze. v
Věděl tedy Macek, že vyšel dnes a sedí prozatím posledně s Pepou - od »basya že ji odvede Pondělek. Ze se proto nezastřelí, bylo jisto, ale že ho Pepa opouští dobrovolně, bude pro něj ve kruzích rytířů jeho zrna jakousi ostudou. Nemůže ji držet, ale kéž by 0 ni přišel dle obvyklého, platného u nich řádu! Se svým srozuměním, po vlastní vůli! _
»Basa« se prázdnila, ostatní společnosť rozptylovala se do všech konců Prahy - zbývali už jenom naši tři hrdinové: Macek, Pepa a Pondělek.
Ospalý »basařa přistoupil ke stolu a sáhl po kartách. Bylo to pokynutí, že je čas, aby poslední hosté také zaplatili a šli, a Pondčlek pozoruje to, ponořil ruku do kapsy pro peníze, aby platil.
Ale Macek téměř zároveň s »basařema sáhl po kartách, uchopil je dříve než hospodský a nevšímaje si mrzutého pohledu výčepmkova zvolal na. Pondělka, nakláněje se přes stůl: '
»Jeden hod, Pondělkul Saď pětinu, já sázím Pepul« - '
Pondělek vzhlédl k Mackovi, sáhl jako nevědomky po kartách a počal míchat.
»Nesázej, Pondělku, nehraj !a volala Pepa. »Už to je, už nemusíš hrát! …«
»Nehraješřa tázal se Macek Pondělka a popelavá jeho tvář počala blednouti, dalo-li se to vůbec pozorovati.
