138
zmužile do hry, aby se o výhru Pondělkovu rozdělili, ztráceli pomalu chuť, neboť u Pondělka bylo jako učarováno: měli-li oni jedenadvacet, koupil on jistě také tolik, a. bylo-li jeho první kartou eso, dokoupil ke konci na. welusa..
Z hráčů jeden po druhém odstupoval a. když zbývající ohlásil poslední sázku, páčíla se výhra
~Pondělkova bezmála na desítku.
»Co ti zbylo ?a tázal se Pondělek hráče, s nímž měl táhnouti posledně. A
»Osm švihlů[1],c odpovídal tázaný.
„Hopni tolc pobízel Pondělek kamaráda rozjařeně. »Ty těch osm - já všecko, ať nenesu nic domůla
Bylo to lákavé nabídnutí. Hráč nazvedl klobouk Pondčlkův, aby se přesvědčil, co mu kyne, a. vida tam několik smačkaných zlatek a hromádku drobného stříbra., přikryl zase bank a zvolal:
»Jedu pro ně! Tu je osm švihlůlq _
Tentokráte trvalo kupování neobyčejně dlouho. Spoluhráči Pondělkovu přicházely samé ñgury, tak že maje již plnou ruku karet počítal teprv čtrnáct. Vztáhl ruku ještě jednou a dobral _ sedmičku. - Položil karty na stůl a hleděl upřeně na Pondčlka.
Jakoby tušil, jak věc stojí, promluvil Pondělek:
»Teď máš jedníka., viď? Heleď, jak mě dľŽÍŠlc
A kupoval sám. Avšak štěstí zavěsilo se mu dnes na paty. Pondělek zvedl ke své desítce touše a. obrátiv list zvolal:
»Koukej, nemohu za. tola A sáhl pro peníze hráčovy, kterýž rozzlobiv se mrštil kartami o stůl:
- ↑ Desetníků.
