»Já vím, že mám v hlavě hnůj, na všecko zapomenul'u vrčel zlostně. »Celou cestu z Krče jsem na to myslil, že si koupím u brány hřebíky …«
»Tady vedle je vyplazený Turek na vratech,u poznamenal Pondělek.
Macek se zvedl, sáhl pro klobouk, narazil jej a vyšel ven pro viržinky.
Jedva se za ním zavřely dvéře, vzhlédl Pondělek živěji k Pepě, která seděla u zdi, a pronesl přitlumeně:
»Poslouchej, Pepo, proč pak nechceš chodit se mnou? C0 pak máš na Mackoviř Sedíte zde tak vedle sebe jako telecí hlavy u- řezníkala
»Co je ti do toholu utrhla se Pepa. A pak řekla klidněji, ale docela lhostejně, a. koukala při tom k vedlejšímu stolu:
nS tebou se ještě každá okradla! Jsi pořád dutý jako hrnec - Macek má. vejdělky a peníze !u
»Však s nimi neupadne,« odpovídal posměšně Pondělek. »Ani by nemoh, chodit do' slušných míst, kdybys mu nebyla koupila klobouk - vidíš, že to vím! …«
Pepa se poněkud začervenala. Mrzelo ji, že je prozrazeno, že šatí Macka. Než našla vhodnou odpověď na. poznámku Pondělkovu, otevřely se dvéře a byl tu Macek.
Usedl, zapálil si viržinku, vybafl několikráte silně a. pak, aby konečně zlomil krk nudě, která se u stolu uhostila, otázal se Pondělka:
' nNO, chtěl bys toho jedníkař …«
»Co pak máme dělatla odbroukl Pondělek.
»Tak to dej dohromady,« pobídl Macek kamaráda. l
