134
Jedinou vnadou byla plná ňadra dívčina, kteráž byla stísněna životem ohavně zeleným, a na tomto živůtku byla připjata modrá mašle se žlutou růží. Dlouho by musil člověk přemýšlet, aby podobný nevkus vymyslil. '
Pepa »nalomila«, načala sklenici, a vracejíc ji Mackovi utírala si kostkovaným šátkem ústa.
Prve, když Pondělek odpovídal Mackovi, že nemá mnoho peněz, utkvěl na něm pohled Pepin s náramným opovržením. Nu ano, čím pak je člověk bez peněz!
Chvíli seděli tito tři u stolu u kamen, nemluvíce slova; na všech bylo pozorovati povědomou ñámovskou únavu, ba otrlosť a nechuť ke všemu na. světě. Macek žmolil studený kousek viržinky v ústech a Pondělek si vyškraboval nožem nehty. Pak vzpomněl „Macek, že by mohl večeřet a po» velel, aby mu byl dán jídelní lístek. Dlouho hledal a vybíral, než se rozhodl pro ledvinky. A zase podal jídelní list líně Pepě a nehledě na ni pronesl:
»Chceš jíst ?«
Pepa prohlížela lístek, aniž jej vzala do ruky, a konečně řekla:
»Mají dnes zemětřesení ~ dej porci toho.a
Zemětřesením jmenuje řeč pražské Flámy huspeninu, rosol, sulc. '
Za chvíli pojídal Macek ledvinky a před Pepou se třásla na talíři huspenina.
Pojedli, popíjeli - a všem byla nějak dlouhá chvíle. Zejména Macek hleděl mrzutě přes hospodu k ostatním stolům, kde pomalu přicházela zábava do proudu. Pak sáhl líně do kapsy, vyňal tobolku na viržinky, otevřel ji - byla prázdna.
