Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/150

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
133


Ten, kterýž si sliboval, že bude »u basy« brajgl, byl Ferdinand Macek, takto rukavičkář, ale už asi dva. roky bez práce. »Ano,« říkával častěji v kruhu sobě rovných snažilů, »já se vtorn sedřu, ne? já kůži nesnesu, padá mně na prsala

Pepíkovi padá všecko na prsa, ať pracuje cokoli. je-li kameníkem, padá mu ovšem prach pískovcový na prsa; ale kdyby byl vodákem, padala by mu zajisté na prsa. i voda. l _

Protějšek Mackův, nedoučený knihař Pondělek, podíval se líně na Macka, jakoby chtěl říci: ještě toho nemáš dost? a pak zívaje odpovídal:

»já dnes nejsem štěnice 'na brajgl. Mě bolí drobečky, jsem ňák udřen, . . 'Raděj bych si hodil jedníka …« '

»Máš monajs[1]?« otázal se Macek.

»Moc ne, mně se tenhle tejden nic nehodilo …« odpovídal zdlouha Pondělek. _

»Tak nemel na such0,« řekl Macek odmítavě. »T0 bys nás chtěl vykuchatlu '

Pak se chopil sklenice, kterou právě na stůl postavil »basař«, hostinský, a. utřev okazováčkem levice pěnu, posouvl sklenici ke své sousedce a pronesl nedbale:

»Nalom, Pepo!« A

Byla to jeho milenka, kteráž přišla s Mackem zároveň. Byla dost kulatá, při těle, ale tvář nevábila příliš. její obličej byl nahnědlý, širší než vyšší, ústa široká s vynikajícími, skoro Černošskými rty, a. nad těmito nevábnými ústy trčel prosedlý nos. Oči ženštiny byly bezbarVé, líné, a v Odstávajících její uších zavěšeny byly křiklavé náušnice.


  1. Peníze; ale jindy také rozum.